Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

MEZI DVĚMA SVĚTY

Zveme vás na výstavu, která představuje lidské vztahy prostřednictvím soch Ludmily Seefried–Matějkové a fotografií Zuzany Richter.

České centrum Praha výstavou Mezi dvěma světy přispívá k oslavám roku 2011, který byl Evropskou komisí vyhlášen Evropským rokem dobrovolnické činnosti. Expozici doplní bohatý doprovodný program s názvem ARCHA POMOCI.

Projekt Mezi dvěma světy vznikl v dílně internacionální umělecké společnosti „pro arte vivendi“. Společnost německých a českých umělců a přátel umění „pro arte vivendi“ byla založena v roce 1997 v Berlíně. Cílem projektů společnosti je demonstrace a využití síly umění, jako komunikačního prostředku, k srůstání sjednocených evropských národů. „pro arte vivendi“ si klade za úkol výměnu a čilou komunikaci na poli umění a kultury.

Zakládající členkou „pro arte vivendi“ je sochařka Ludmila Seefried-Matějková a v roce 2003 se stává fotografka Zuzana Richter aktivní členkou společnosti.

Dvě umělkyně, dva pohnuté životní příběhy a úplně rozdílné individuální umělecké vyjádření. Přesto se jejich styl doplňuje a nachází společný umělecký kriticko-realistický směr.

I v jejich soukromém životě najdeme paralelní příběhy.

Obě se narodily v Československu, obě bojovaly s problémy socialistického zřízení. Nekonvenční rodinné poměry a nezařazení se do socialistické společnosti se zasloužily o nemožnost vykonávat uměleckou činnost a končí odchodem z vlasti. Nekonečný boj za sloučení rodiny končí, dva roky před revolucí, vystěhováním do NSR. Obě ženy projdou novými začátky v Německé spolkové republice, které nejsou ani pro jednu lehké.

Sochy Ludmily Seefried-Matějkové jsou opravdové figury, jejich naturalismus je programem. Na první pohled vypadají, jakoby to byly odlitky reálného člověka. Proměříme-li ale jejich končetiny metrem a srovnáme-li je se skutečnými proporcemi člověka, okamžitě si uvědomíme, s jakou cílevědomostí na nich umělkyně pracovala. Čím méně mají něco společného s opravdovými lidskými končetinami, tím více okouzlují a přitahují pozorovatelele svou realistickou „presencí“. Jedná se zde o svět, který je vědomě a v nejlepším slova smyslu začarovaný, i když nemá nic společného s nějakou pohádkou, ale je naopak plný opravdové lásky, plný skutečných duchovních hodnot, plný soucitu a sociální angažovanosti.

Metropole Berlín, ve které umělkyně žije již téměř čtyřicet let a kde s bystrostí a empatií, odpovídající její povaze, pozoruje lidi kolem sebe. Nikdy  ale tento svět nechápe  jako pouhou reportáž. Její svět je  mnohem univerzálnější a nadčasovější, než by jakýkoliv reálný svět kdy mohl být.

Dvě ženy, pro než slovo realismus je programem, spíše než označením formy. Jedna z nich, již významná a známá sochařka, zastoupená svými pracemi na několika veřejných místech v Berlíně, druhá fotografka na počátku své kariéry.

Zuzana Richterová vychází z dynamické formy plastik Ludmily Seefried-Matějkové. Ale v žádném případě se nejedná o nějakou jejich dodatečnou ilustraci.V podstatě vůbec její plastiky nefotografuje. Její objektiv směřuje skrze ně, na transcendenci za nimi. Putuje s nimi na nová reálná místa a vytváří z nich, aniž by se jich hapticky, jak to dělá sochař, dotýkala, nové umělecké objekty, novou formu. Tím dává svému umění, fotografii, nový, inovativní smysl. Fotografie Zuzany Richterové vytvářejí, vyprávějí nové, původní příběhy. Ale nejenom sochy, ale i reálná místa procházejí během tohoto procesu transformací. Svět jejího umění je sice s původním světem sochařky příbuzný, je ale přesto zásadně jiným světem.

Jsme svědky uměleckého střetnutí dvou žen, které nám zprostředková vzrušující pohled do samotné podstaty umění.

Podpora realizace projektu: Česko-německý fond budoucnosti, České centrum v Berlíně, Deutsch-Tschechische und -Slowakische Gesellschaft

Záštita: Starosta Městské části Praha 1, Goethe Institut, Evropská komise

Mediální partnerství: Sanquis a Generace