Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

O nás v médiích

Co vás letos zaujalo v české kultuře?

Anketa Literárních novin, které se zúčastnila řada významných osobností. Mezi vybrané akce se zařadila i výstava v Českém centru Praha Praha ve 100 slovech. Literární noviny, 24. 11. 2016.

 

S touto otázkou jsme se obrátili na osobnosti, které se pohybují ve sféře veřejného života, již jsme si zvykli označovat jako kulturní. Jelikož tak činíme už poněkolikáté, stala se anketa ritualizovaným znamením konce kalendářního roku. Odpovědi jsou jednak bilancí uplynulého dění, jednak mohou posloužit jako dodatečné užitečné upozornění na knihy, filmy, představení nebo výstavy, jež ještě trvají.

 Kateřina Tučková, spisovatelka
Mám dojem, že poslední dobou mi zcela došel čas pro kulturu jinou, než kterou vyvíjím sama. Proto jsem letos měla minimum zážitků, ke kterým jsem nějak nepřispěla - ať už jako kurátorka výstav nebo jako autorka, nebo nejnověji programová ředitelka multižánrového festivalu Meeting Brno. Ten byl zároveň mým největším zážitkem. V deseti dnech jsme na konci května představili na čtyřicet diskusních fór, autorských čtení, divadelních nebo hudebních vystoupení, představili jsme výtvarné umění ve veřejném prostoru ("HopeTour" Lukáše Houdka, což bylo dílo simulující kamion s uprchlíky a reflektující situaci s nalezením zemřelých běženců v Rakousku) a provedli historickými stezkami města Brna desítky, ba stovky lidí. Na festival se nám sjeli autoři nejen z Čech, ale i z Německa, Rakouska, Slovenska nebo Sýrie. Kladné reakce diváků mi udělaly obrovskou radost, takže se s chutí spolu s kolegy vrháme do příprav ročníku následujícího. Tož tak.

Jan P. Muchow, hudebník
Letos mě výrazně zaujaly následující události: Bianca Bellová - Jezero. Originální, zcela nekompromisním způsobem vyprávěná novela, prosta jakékoli české lokální omezenosti. Tématem, stylem i svým obzorem. Odhaduji, že se kniha brzy dočká překladů do mnoha jazyků. Miroslav Srnka - South pole. Opera, kterou mladý český skladatel napsal na zakázku pro Bavorskou státní operu v Mnichově. Po 55 letech první dílo českého skladatele, které mělo světovou premiéru v tomto legendárním operním domě. A navíc, ne náhodou, je to opravdu skvělé dílo. Lukáš Vondráček - Queen Elizabeth Competition 2016. Vítězství mladého českého klavíristy v jedné z nejprestižnějších soutěží na světě je mimořádným úspěchem. Vondráček je prvním Čechem, který tohoto dosáhl.

Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy pro tvůrčí a ediční činnost
Pro moji osobu byly prvořadou kulturní událostí v roce 2016 akce spojené s oslavou 700letého výročí narození císaře a krále Karla IV. Byly to především výstavní projekty Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně (Císař Karel IV. 1316-2016) a Univerzity Karlovy v Karolinu (Druhý život Karla IV.), výstavy na Pražském hradě a na Karlštejně (karlštejnský poklad), ale také i akce regionální, jako např. výstava Severozápadní Čechy za vlády Lucemburků v Regionálním muzeu v Teplicích či výstavy v muzeích v Kašperských Horách a v Lounech. Myslím, že zážitkem pro veřejnost byla rekonstrukce korunovace Karla IV. Osobně jsem se podílel na přípravě některých publikací. Zaujala mě také aktualizace osobnosti Karla IV. v dnešní době v podání studentů uměleckých oborů Ostravské univerzity.

Jiří Slíva, kreslíř, básník, muzikant
Byl jsem nadšen letní výstavou v Alšově jihočeské galerii na Hluboké - Krása bude křečovitá s podtitulem Surrealismus v Československu 1933-1939. Výstava zahrnula široké spektrum našich výtvarníků, členů Skupiny surrealistů v ČSR, ale i umělců, kteří se tomuto směru věnovali jen částečně nebo jím byli silně ovlivněni. Takže zde byli kromě Štýrského, Toyen, Wachsmanna, Teigeho a Šímy zastoupeni i např. A. Hoffmeister, F. Gross, F. Hudeček či Jiří Kolář. K výstavě vydala Alšova jihočeská galerie v nakladatelství Arbor Vitae krásnou, téměř šestisetstránkovou a tříkilovou knihu se stejným titulem - Krása bude křečovitá - s mnoha reprodukcemi a studiemi od Lenky Bydžovské a Karla Srpa. Opravdu skvělý vydavatelský počin!

Rudolf Křesťan, fejetonista
Koncem října se pražské holešovické Výstaviště proměnilo v koukaliště jménem Designblok 2016. V různých oborech se zde prezentovaly dvě stovky špičkových designérů z dvaceti zemí světa. Zvláště mě zaujala expozice v tamním lapidáriu, kde byly vystavené práce umně propojeny s historickými sochami. Poprvé se tato akce představila veřejnosti v roce 1999 a postupem let se z ní stalo cosi mimořádného. A taky společensky potřebného, neboť citlivý a invenční design úzce souvisí s pěstováním vkusu a vytříbenosti. Tedy kulturních hodnot, které jsou v kontradikci ke kondelíkovství, kýči, pokleslosti a humpoláctví.

Jan Šulc, editor
Zaujal mne především rozsáhlý katalog k výstavě pozdně středověkého umění severozápadních Čech, jež se předtím konala v pražské Valdštejnské jízdárně. Katalog, stejně jako výstava, je výsledkem práce několika desítek let a ve své textové i obrazové části se čte téměř jako napínavá četba - tak se jeho autorům podařilo přiblížit tuto oblast současnému člověku. Za to jim patří velký dík.

Daniel Přibyl, divadelní dramaturg
Dech beroucí byla výstava Národní galerie Císař Karel IV. 1316-2016 ve Valdštejnské jízdárně. Uhrančivá KLENOTNICE. Při inflaci akcí k 700. výročí narození Karla IV. znamenal tento počin mezinárodního týmu kolem Jiřího Fajta kvalitativní špičku. Význam a krása prvotřídních exponátů mě uchvátily a zcela zahltily - kupříkladu přenádherné torzo janovského náhrobku Markéty Brabantské, skutečná Mona Lisa světového sochařství. Absolvoval jsem výstavu při komentované prohlídce spolu s autorem Jiřím Fajtem, jehož nešizený, tříapůlhodinový detailní výklad byl obdivuhodným projevem profesní vášně. Profesionálně produkovaná výstava pro mě byla jednoznačně kulturní událostí roku.

Michal Šanda, spisovatel
Říká se, ševče, drž se svého kopyta, a proto se přidržím literatury. Pro mne byla zážitkem uplynulého roku trojice knih Petr Stančík: Andělí vejce, Miloslav Topinka: Probouzení a Hana Klínková: Josef Váchal / Kniha vzpomínek. Štěpán Kotrba, publicista Negativně - několik ostře politických performancí, diskreditujících kulturnost, u nichž se ukázalo, že arogantní autoři žijí v sociální bublině a je jim fuk, jak je vnímá veřejnost. 1: Ukradená a rozstříhaná standarta prezidenta, vydávaná spolu s trenkami za "umění". Reakce u trestního stíhání histriónská, včetně "mladočeských" kostýmů. 2: Nevkusný "orloj" u Jana Krause, až moc připomínající "divadelní" zakládání OF či televizní rebelii 2000. 3: hysterické reakce "kulturní fronty" k "Prohlášení čtyř" a k předávání vyznamenání, z nichž nejburlesknější byl postoj Jana Kačera. 4: Arogantní lobbing pažravých kolektivních správců k novele autorského zákona, poškozující knihovny, školy a kulturu obecně a ignorování tohoto procesu tvůrci. Pozitivně - neotřelou vtipností reklama "Fofola" či "Kefírer", olbřímí úsilí občanů o záchranu historické budovy nádraží v Ústí nad Orlicí, redesign botasek a časopisu Foto - nápadité návraty českých značek, selfpromo ČT, erotické pomůcky Anny Marešové jako kvintesence slova design - spojení estetiky s funkčností a sériovou výrobou.

Milan Knížák, výtvarník, hudebník, spisovatel
Z letošního roku si nepamatuji nic významného. Připadá mi, že kultura a umění jsou čím dál povrchnější, pokleslejší, zbytečnější. Zrovna tak i umělecké školství. Vše bylo korunováno aférou známého ničitele kultury Daniela Hermana a jeho aférou se strýcem, který jeho strýčkem být nemůže. Kdybych měl moc jako kouzelník v pohádce, mávnul bych proutkem a zakázal divadla, galerie, vydavatelství, koncertní síně, kina a umělecké školy. Třeba by to umění pomohlo.

Zdeněk Zapletal, spisovatel a scenárista
Divadelní představení hry Bolka Polívky DNA s Bolkem a jeho dcerou Annou v hlavních rolích. Bolek dokazuje, že je stále pan herec, mistr klaun a moudrý a dobrý autor.

Martin Patřičný, výtvarník, spisovatel
Nejvíc? Rozhodl jsem se nekandidovat na prezidenta.

Michal Černík, básník, autor knížek pro děti
Kniha poezie slovenského básníka Jozefa Leikerta Pavučina bytí, kterou letos na podzim vydalo pražské nakladatelství H+H. Leikertovy verše jsem četl letos v květnu, a dostaly mne, ba přímo si mne podmanily, takže jsem je začal hned překládat. Básně jsou srozumitelné, průzračné, pregnantní, přitom jsou výsostně básnické a oslovují i člověka, který zrovna nemusí patřit ke čtenářům poezie. Žádná módní hra na originalitu, žádné žonglování slov, žádné slovní siláctví. Na verších je mi sympatický minimalismus, přímočarost vyjadřování, básnický jazyk, který je někdy až prostý, ale ve čtenáři probouzí další asociace. Jsou to verše velmi intimní, umocněné silnou emocionalitou, silnou výpovědí člověka, který před lety v nemocnici prožil své vzkříšení. Slova zde zasahují přesně, stávají se tu křtitelnicí, zpovědnicí i tělem. Takovým veršům říkám modlitební. Leikert se v nich modlí ke svému evangelickému Bohu, děkuje mu za život, srovnává se sám se sebou, se svým bytím a se světem, který byl nedokonalý dřív a je stejně nedokonalý i teď. Pane můj, jsem trnem v tvé koruně. I když nechci, bolím tě. Jozef Leikert ví moc dobře, že trnová koruna Ježíše se proměnila v korunu vítěze. Pavučinu bytí považuji bez nadsázky za jednu z nejsilnějších knih moderní slovenské poezie.

Jan Čulík, filmový kritik a publicista
Dobré byly některé české filmy na letošních Karlových Varech. Dokument ČT Normální autistický film představil několik velmi zábavných, talentovaných a inteligentních dětí s Aspergerovým syndromem, které jsou ve škole trestány, protože se nezařadí do davu - namísto aby byly podporovány a jejich talent rozvíjen. Film kritizoval stádnost v Čechách. Hřebejkův film Učitelka vyzval českou veřejnost, aby se zbavila zbabělosti a vzbouřila se proti sobeckým manipulátorům, kteří dnes jako v minulosti zotročují a zneužívají své okolí pro své osobní cíle. Z knih mě zaujala studie Josefa Švédy Země zaslíbená, země zlořečená, pojednávající o tom, jak si Češi od 19. století dodneška konstruují falešný obraz USA podle subjektivních nesmyslů, které jsou pro ně zrovna v Čechách aktuální a kterým věří - téma, které je dnes nesmírně důležité - a hluboká knížka o životě a smrti, svědčící o životě v emigraci, od Heleny Drašnarové, dcery Jaroslava Dietla a manželky Jiřího Drašnara - Kde je moje máma.

Petr Prouza, spisovatel
Velice mě těšil pohled na žebříček nejprodávanějších knih v době, kdy se po několik týdnů v popředí držel výtečný, mnohovrstevnatý román Milana Kundery - Život je jinde, který letos poprvé vyšel v jeho vlasti v nakladatelství Atlantis. V oněch tabulkách obvykle figurují konzumně zábavné či sladkobolné historky anebo ploché příběhy nepříliš nápaditě pitvající plakátové osudy často i samotných autorů. Svědčí to o tom, že i v záplavě komerčního čtiva si český čtenář přece jen kvalitní literaturu najde. Poněkud znejistělí zprávami o tom, že Muchova Slovanská epopej pocestuje příští rok na delší dobu do Asie a poté vůbec není zřejmé, kde bude umístěna, navštívili jsme konečně její současnou instalaci v prostorách Veletržního paláce. I při vědomí někdy se vyskytujících výhrad o jisté kýčovitosti monumentálních obrazů vyvolává výstava úžasný, emočně silný zážitek. Nepochybně tu Alfons Mucha ve svém životním díle dosáhl malířského vrcholu. A ještě zmínka o vpravdě výjimečném koncertu. Nádherné barokní Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho v mistrovském provedení Collegia 1704 v pražském Rudolfinu.

Milan Znoj, politolog
Mimořádnou kulturní událostí bylo letos jubileum Karla IV. Nemám na mysli jenom výstavy, jakkoli ta ve Valdštejnské jízdárně byla vynikající. To nebylo totiž všechno. V Plzni například uspořádali Historický víkend na náměstí, kam na dobové tržiště mezi kejklíře přijel na koni Karel IV. jako obří loutka. Od května se u nás vzedmula jakási karlovská vlna, která se šířila po vlastech českých nejen katalogy a tiskem, ale i éterem a internetem, a tradičně ovšem nápisy křídou na školních tabulích. Tato kulturně politická vlna byla všeobecně sdílena a nevyvolávala averzi, jak je jinak v kraji zvykem. Kulturním zážitkem proto bylo, nakolik Češi přijali její základní sdělení. Zapomenuto je Palackého a Masarykovo snění o husitském vrcholu českých dějin. Ani netrpíme nějakou nostalgií po střední Evropě s velkým S. Stačí se podívat kolem. Vrátili jsme se do Evropy a vážíme si politiků, kteří nás se západní Evropou spojují. Alespoň, když je to jubileum. Karel Hvížďala, publicista Na Pražském jaru to byl BBC Symphony Orchestra v Dvořákově síni, kde v doprovodu korejského klarinetisty Sang Yoon Kima finský dirigent Sakari Oramo zahrál Klavírní koncert A dur KV 622. Zvláště Adagio ještě slyším v uších.

Bohumil Ždichynec, lékař, spisovatel, básník
Nemohu jinak než začít důstojným průběhem oslavy výročí 700 let od narození Karla IV., zařazené mezi světová výročí UNESCO. Tady byl celý národ ve vzácné shodě. Zajímavé bylo vystoupení Symfonického orchestru BBC ve Smetanově síni na Pražském jaru: orchestrální skladba Colina Matthewse: Traces Remain - Stopy zůstávají - pod vedením finského šéfdirigenta BBC Sakariho Orama. Matthews ve své kompozici pracuje se stopami, vlastně citacemi děl nesmrtelných skladatelů; například Mahlerovou nedokončenou Desátou symfonií, Sibeliovou "ztracenou" Osmou symfonií, Schönbergovou instrumentací Beethovenovy Adelaidy a loutnovou skladbou Roberta Johnsona. Tyto stopy aktualizuje tak, že je prokládá vlastní hudbou, která umocňuje celek. V Českém centru Praha mne potěšil sborníček vítězných textů 1. ročníku: Praha ve 100 slovech; na vernisáži výstavy soutěže zemí visegrádské čtyřky, kteréžto jsem se také zúčastnil. Na recepci 8. 11. jsem pochopil neuvěřitelné - že totiž poezie z dnešní Prahy nevymizela - že tady dokonce svébytně žije!

Alena Wagnerová, spisovatelka
Za nejvýznamnější kulturní události roku 2016 považuji tři velkolepé výstavy: V časovém sledu na prvním místě je to výstava Budování státu, otevřená sice již v roce 2015, ale konferencí Co bylo Československo - stát, národ, kultura přesahující do letošního roku svým zcela novým úhlem pohledu, jakým způsobem se idea první republiky zviditelňovala od architektury přes design až po reklamu. Na druhém pak K 700 ve Valdštejnské jízdárně nesmírně bohatá na exponáty a neobyčejně zajímavá svým novým pohledem na osobnost Karla IV. v její velikosti i lidskosti. Na časově třetím místě je to výstava Krása bude křečovitá - Surrealismus v Československu 1933- 1939 otevřená v létě v Alšově jihočeské galerii, která v dobře strukturované expozici nám zpřítomnila, co pro československou kulturu surrealismus znamenal a jak ji obohatil. Společné všem třem výstavám je jejich vysoká profesionální úroveň a novátorství zároveň demonstrující, že kulturně máme z čeho čerpat pro vytváření naší současnosti. Vladimír Janovic, básník Na podzim 2014 se na olomoucké filozofické fakultě konalo jednodenní vědecké sympozium věnované Almanachu na rok 1914, který předtím vyšel v kritické reedici doc. Erika Gilka v nakladatelství Akropolis Filipa Tomáše. Letos stejné nakladatelství vydalo referáty ze sympozia v podobě kolektivní monografie nazvané Mezi modernou a avantgardou. Jejím editorem byl opět Erik Gilk. Konečně tedy máme možnost hlouběji se seznámit s almanachem připraveným na prahu první světové války Otakarem Theerem a bratry Čapky. O slovo se v něm přihlásila generace spisovatelů a výtvarníků narozených v 80. letech 19. století, kteří se ostře vymezili proti impresionismu, dekadenci a symbolismu a usilovali "o volný verš, o moderní koncepci poezie, o volnou a neklasickou krásu". Považuji obě publikace za odvážný nakladatelský počin a opravdový literárněvědný svátek.

Jana Zoubková, překladatelka
Otevřené nádvoří se zahradními, scénickými a odpočinkovými prvky v pražském Karlíně mezi ulicemi Křižíkovou a Pernerovou, obklopené fascinující rozdílnou architekturou. Socha Aleše Veselého Brána nenávratna na pražském nádraží Bubny. Výstava obrazů Jaroslava Maliny: čas pro hry - čas prohry na zámku v Jindřichově Hradci. Jindřichův Hradec - celé historické jádro města má neuvěřitelný genius loci a zároveň město kypí současnou kulturou a společenským životem. Přijet tam z Prahy zasviněné reklamou a podbízející se zahraničním turistům je pohlazení na duši. A ještě tam na benzínce čepují tuzemák. Otevření restaurovaného renesančního kostela v Horním Maršově, kulturní a společenská událost. Veronika Bednářová, reportérka Reflexu Celovečerní debut Radka Bajgara Teorie tygra s Jiřím Bartoškou v hlavní roli měl obrovský úspěch; vidělo jej hodně přes 300 000 diváků, vydělal víc než 40 milionů korun. Kromě mnoha českých ocenění však prorazil i v zahraničí; soutěžil na festivalu v Montrealu a promítal se mimo jiné v USA. Jeho příběh se dá vyprávět banálně: Jiří Bartoška je s Eliškou Balzerovou ženatý tak dlouho, že už si ani nepamatuje, co vlastně znamená být svobodný... Jenže režisér a spoluautor scénáře (s Mirkou Zlatníkovou) připravoval tuhle smutnou komedii s péčí a rozvahou, díky nimž tu najdete mnohem víc než jen hádající se manžele. Třeba existenciální podtón, černý humor, jízlivost, ukázněné herecké výkony, netradiční exteriérové záběry a taky pár otázek. Mimo jiné: dá se i v dospělosti změnit život? A co k tomu spokojenému vlastně potřebujeme? Film navíc neagresivně řeší genderové stereotypy, v nichž "ten špatný" může být tu muž, tu žena. No a hlášky ("My máme túje?") zlidověly už na jaře. Za tímhle filmem zkrátka stojí kus práce i příslib do budoucna.

Lubomír Houdek, ředitel nakladatelství Galén
Stále žasnu nad přezíravostí některých publicistů, kdy si napřed udělají ná09zor na autora nebo jeho dílo a pak to napíší (nebo spíše nenapíší). Četbou a posloucháním se nezdržují. I přes jejich poctivé snažení je naštěstí stále co objevovat. Celník Rousseau a jeho ztracený ráj v NG, z novinek obě letošní knížky Aleše Palána, Ptaszkův jihoamerický cestopis, v hudbě jako vždy skvělý rockový písničkář Sahara a jeho "debut" Neměj strach pod hlavičkou formace Něžná noc a pouliční šraml šanson party Lakuna.

Jiří Trávníček, literární vědec
Setrvám plus minus ve sféře písmenek. Rozhodně to byla další próza Terezy Boučkové Život je nádherný, rovněž román Jü Chua Den sedmý. Zde je vůbec nutno ocenit nakladatelství Verzone, jež se současné čínské literatuře věnuje s velkým nasazením, fundovaně a s citem. Jejich čínskou edici se vyplatí brát "nastojato". A současná čínská literatura, jak ji představuje Verzone, je fascinující. Dále se raduji, že Jan Skácel se v Brně konečně dočkal sochy, a to povedené (jejím autorem je Jiří Sobotka). A převelmi mě těší každá místní akce, neboť se tak nějak stále více domnívám, že kultura dýchá především regionálními plícemi. Takže třeba: táborský Tabook, tradiční havlíčkobrodský podzimní knižní veletrh, vimperská Šumava litera, Město čte knihu v Šumperku, Festival Den poezie - žádný člověk není ostrov, pořádaný Knihovnou Jiřího Mahena v Brně.

Pokračování ankety v příštím čísle

---
Zdroj: Literární noviny | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1 a 3