Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

O nás v médiích

Fotoinventura Jana Šibíka: Ty největší emoce současného světa

Článek Jana Šibíka o svých zkušenostech a o své právě probíhající výstavě v Českém centru Praha. Ego! 11.3.2016


  • Nejznámější český reportážní fotograf nám rok co rok ukazuje ty největší emoce současného světa. 
  • Nyní si dovolil malou přestávku a v pražské galerii Českých center instaloval soubor svých starších i nových snímků. Některé z nich vám představujeme i s autorovým komentářem. 
  • Výstavu Světové událostiJana Šibíka můžete navštívit do 2. dubna. 

Jan Šibík (52) Známý český fotoreportér, který dokumentuje dramatické události po celém světě, většinou spojené s lidským utrpením. Za tuto práci získal řadu prestižních ocenění, největším úspěchem bylo třetí místo v soutěži World Press Photo (2004) a také dvě hlavní ceny v soutěži Czech Press Photo (1995 a 1999). 

 Rozske, Maďarsko, září 2015

Uprchlické krizi jsem se věnoval celý minulý rok a v tématu pokračuji i letos, protože ho považuji za nejdůležitější událost, která rozhodne o podobě evropy. Uprchlíky jsem vyfotografoval na srbsko-maďarské hranici. Bylo to několik dní předtím, než Maďarsko dokončilo výstavbu plotu a tím hranici uzavřelo.

 Kyjev, Ukrajina, 2014

Ukrajinská revoluce začala na Majdanu – na kyjevském náměstí nezávislosti. Fotografoval jsem ho v okamžiku, kdy těžkooděnci zatím ještě chránili přístup do sídla dnes již bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. 

Slavjansk, Východní Ukrajina, 2014

V roce 2014 jsem několikrát jel zaznamenat události ve východní Ukrajině. Opakovaně jsem fotografoval ve Slavjansku. záběr zničeného domu po zásahu raketou jsem pořídil v nejbohatší rezidentské čtvrti Artema. 

Lesbos, Řecko, 2015

Na Lesbosu, kam jsem jel za uprchlíky dvakrát, jsem se snažil zaznamenat jejich první minuty v evropské unii. Fotografoval jsem, jak denně připlouvá několik desítek přeplněných gumových člunů. Této situace využili někteří místní Řekové, a když člun s uprchlíky připlul, jediné, co je zajímalo, byl motor člunu, který naložili na auto a odvezli znovu do Turecka. Tam ho prodali převaděčům lidí. 

Havana, Kuba, 1996

Kvůli dřívějšímu obchodnímu embargu a špatné ekonomické situaci byl až donedávna dovoz aut na Kubu minimální. Proto se museli Kubánci velmi dobře starat o stará americká auta z padesátých a šedesátých let, která na Kubě zůstala. Oficiální havanská politika mluví o Kubě jako o zemi socialismu a svobody. Americké vozy neměly se socialismem nic společného, ale na ostrově slouží už šesté desetiletí. 

 Šiva, Afghánistán, 2001

Jednu ze svých nejznámějších fotografií jsem pořídil v malém městě Šiva poblíž Džalálábádu. Abych se dostal dovnitř k vězněným bojovníkům al-Káidy a Tálibánu, musel jsem dát bachařům úplatek. nakonec mě nechali fotografovat tři minuty. Snímek připomíná středověk, ale uvěznění muži jako by nic necítili, jako by takřka nežili – jen tiše odpočívají. 

 Goma, Zair, 1994

Nejrychlejší genocida v historii lidstva vypukla v dubnu 1994 ve Rwandě. Hutuští extremisté při ní za 100 dní zmasakrovali na 800 tisíc menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů. Dodnes se diskutuje o roli OSn, jež tehdy nedokázalo genocidě zabránit. rwandské peklo se někdy také označuje jako poslední genocida ve 20. století nebo jako nejhrůznější násilný čin z hlediska počtu mrtvých po dnech. Fotografoval jsem v zairském táboře Katale, kam uprchlo čtvrt milionu Tutsiů. Snímek obdržel hlavní cenu v soutěži czech Press Photo 1995 a v Česku se stal fotografií roku. 

---
Zdroj: ego! | 11.3.2016 | Rubrika: Výstavy | Autor: Jan Šibík | Strana: 12
Autor fotografií Daniela Matulová, Jan Šibík