Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

O nás v médiích

iBest of: Jak Francouzům chutná v Čechách a proč může být lepší žít v Příbrami než v Paříži?

Článek o prezentaci a křtu knihy Stéphana Poignanta konaných v Českém centru Praha. Profesní magazín Best of, 22. 2. 2016.

 

Nakladatelství Garamond vydává sondu do života Čechů očima francouzského právníka. Glosy plné humoru a svěžích postřehů nám nastavují nečekaně laskavé zrcadlo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdiv k češtině a lásku k České republice i jejím obyvatelům zúročil ve své knize„Mluvím dobže, ale mám pžízvuk“právník z Paříže Stéphane Poignant.

V Česku žije už „na několikátý pokus“, i když ho práce nebo vztahy zavedly jinam, neustále se vrací. Snaha ovládnout složitý jazyk je pro něj výzva, koníček i výsada. Sám do češtiny pronikl natolik, že v ní píše postřehy k životu v Česku nebo i aktuálním událostem. Často si všímá role muže ve společnosti a domácnosti, zamýšlí se nad českými zvyky, módou i kuchyní. Poignant se nebojí ukázat i stránky, které nám právě nelichotí. Často nás přímo nachytá v nedbalkách, ale dělá to s citem a pochopením. Čechům tak nabízí lehkou a zábavnou reflexi přímo z jejich řad.

Stephane

Stéphane Poignant: Mluvím česky dobže, ale mám pžízvuk

Brožovaná kniha, 248 stran, 239,-

V roce 2016 vydalo nakladatelství Garamond

http://www.e-garamond.cz/index.php?page=kniha&arg1=mluvim-cesky-dobze-ale-mam-pzizvuk-663

Stéphane Poignant (1976) vystudovaný právník žil v dětství v Jižní Americe. Při cestování po světě ho zaujala Česká republika, kde s přestávkami žije čtyři roky. Česky se naučil sám, nenavštěvoval systematický jazykový kurz. Mluví šesti jazyky. Věnuje se One Man Show a psaní svého blogu. 

https://mluvimcesky.wix.com/francouz

 

anotace nakladatele:

Stéphane je Francouz. Do České republiky přijel poprvé v roce 2002, aby navštívil kamaráda z právnické fakulty. Vrátil se pak ještě mnohokrát: jako turista samozřejmě, ale také jako lektor francouzštiny, podnikatel, obchodní zástupce pro průmyslovou armaturu, moderátor, herec… Bydlel v Praze, v Plzni  a v Příbrami, a češtinu si zamiloval natolik, že se rozhodl vášnivě se věnovat jejímu studiu. 

V této knize vám přináší sbírku textů, abyste mohli objevovat Českou republiku očima žabožrouta. Dočtete se například, jak Pařížan přežije v paneláku, jak vybírat motiv na tetování, proč létají na Petříně motýli s igelitovými křídly a proč je čeština Mercedes mezi jazyky.

Stephane

  

ukázka:

povídka ČESKÁ KUCHYNĚ

„Řekni mi, co jíš, já ti povím, kdo jsi.“ Brillat Savarin

Stárnu.

Mes chers amis, když jsem byl mladší, nedával jsem tolik pozor na gastronomii. Měl jsem hlad, a jedl jsem. Co přesně bylo k jídlu, mě moc nezajímalo.

No, já vím, jsem Francouz a ve Francii je jídlo důležitá část kultury. Také vím,    že jsou Francouzi, kteří mluví celý den o gastronomii, a když nemluví o gastronomii, vaří nebo jsou na trhu. Mám v Praze takového francouzského kamaráda. Hovoří o jídlu, vaří, ochutnává, testuje nové recepty, těší se na další návštěvu trhu, kde ochutná čerstvé produkty… Minulou sobotu mi zavolal: „Salut Stef, nechceš přijít ke mně domů, jen tak, neformálně. Vařím něco malého. To  se ti bude líbit“. Ano, líbilo se mi to hodně. Ale neformální večeře trvala pět hodin. Oui, oui!

Když jsem byl na gymplu, učitel filozofie jednou řekl: „Kvalita jídla začíná být  pro mě opravdu důležitá věc. Takto cítím, že stárnu. Vy (žáci) to zatím nemůžete pochopit, jste příliš mladí“. Dneska chápu a svým způsobem cítím, že stárnu.

V Čechách se mě lidé často ptají, co si myslím o české kuchyni, o českých vínech, o českém pivu… Češi si navíc myslí, že Francouz na to musí mít jasný názor. Bohužel - dlouho jsem neměl. Styděl jsem se za to a pomalu se začal učit něco o kuchyni. Četl jsem recepty, trénoval jsem sám v kuchyni. Ochutnával jsem, co lidé kolem vařili.

A teď můžu říct, co se myslím o české kuchyni (a udělám to velice opatrně). V Čechách jsem potkal lidi, kteří uměli dobře vařit. Lidi, kteří měli vášeň pro gastronomii. Tady jsem objevil skvělé potraviny, které používáme ve Franci jen málo: brokolici, petržel, celer, česnek, papriku, balkánský sýr. Také jsem objevil slovenské sýry a nové způsoby, jak vařit tak základní věc jako brambory. Klidně můžu říct, že kuchyni a vaření jsem objevil v Čechách. Naučil jsem se, jak vařit polívku, jak připravit kuřecí prsa atd.

Čemu tady nerozumím je, že jídlo není rituál. Snídaně, oběd a večeře jsou obvykle neformální. A to je škoda. Když se začínáme zajímat o gastronomii, pochopíme, že každá přísada má cenu. Každou přísadu vytvořila příroda a my    ji musíme respektovat. Každé jídlo by mělo být slavnost. Protože - když nad tím přemýšlíme, každé jídlo je zázrak.

Dneska ráno jsem viděl, že dva čeští kuchaři dostali hvězdičku v světoznámém průvodci Michelin. Félicitations! Gratuluju a hodně se těším! Asi se rodí nové hvězdy a česká gastronomie poletí!

Stephane

---

Celý článek naleznete zde.