Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

O nás v médiích

Noc literatury má za sebou další úspěšný ročník. Do Karlína dorazilo přes tisíc návštěvníků

Reportáž z pražské Noci literatury 2016 očima Šárky Blahoňovské. Culture Times, 13. 5. 2016.

Simona Babčáková jako jedna z mála ukázku z knihy zakomponovala do kontextu.

V těchto dnech sice Praha žije hudbou, středeční pozdní hodiny však patřily literatuře. A taky trochu divadlu, protože se konal jubilejní desátý ročník akce Noc literatury, který spojuje ukázky z vybraných knih s hlasy oslovených herců.  Letos se uskutečnila mimo pražského Karlína i v sedmdesáti dalších českých a evropských městech.

Pro ty, kdo koncept Noci literatury nezná, upřesníme, že se jedná o sérii veřejných čtení z české i překladové beletrie, které se konají pravidelně každou půl hodinu od šesti do půl jedenácté večer. Každý z herců či každá z hereček čte na přiděleném stanovišti ukázku z knihy, jejímž patronem se na tuto dobu stává. V Karlíně literaturou ožilo celkem dvacet jedna míst od kaváren a studií přes Invalidovnu až k u mostu přistavenému retrobusu Škoda 706 RTO. Zastávky byly od sebe vzdálené minimálně, a tak bylo na každém návštěvníkovi, jak si svou trasu uzpůsobil.

My jsme se rozhodli svou první zastávku uskutečnit v nově zrekonstruovaném a ještě neobydleném prostoruAerohouse v Šaldově ulici, kde z knihy Řezači kamene belgického autora Pietera de Buyssera četl Roman Zach. Vzdušná místnost funkcionalistické stavby by snesla více židlí k sezení a více hostů celkově, protože Zach svým úderným přednesem doprovázeným neustálou gestikulací pravé ruky prostor zcela ovládl. Díky jeho interpretaci si lidé mohli udělat o románu Řezači kamene, který chystá nakladatelství Argo na konec června, snadno obrázek. Rozhodně to nebude lehké čtení.

Pro druhé zastavení jsme si dle mapy a programu Noci literatury, které byly dostupné na čtecích místech, vybrali Mediální dům Economia, kde z Metafyziky cyklistů, výběrů esejů, v nichž rumunští autoři Dana Percecová a Ciprian Vălcan reagují na aktuální dění ve světě, četl Miroslav Etzler. Dle našeho očekávání bylo plno a stály se fronty na další půlhodinu. Co jsme měli možnost nahlédnout do prostoru, tak malá místnost pro tak oblíbeného herce nebyla dobrá volba. Protože program byl bohatý a my neměli času nazbyt, odebrali jsme se na další místo. Snad příště.

 Simona Babčáková příchozí seznámila s kontextem knihy a přidala pár vtipných poznámek.

Simona Babčáková příchozí seznámila s kontextem knihy a přidala pár vtipných poznámek.

Náladu nám spravila Simona Babčáková a designový interiér Vitry, kde se návštěvníci mohli usadit na různých druzích pohodlného nábytku. Babčáková seděla v čele na pohovce a předčítala z knihy KvazikrystalyRakušanky Evy Menasse. Dle anotace má být vyprávění hlavní hrdinky Xany Molinové poetické, vtipné, ale zároveň zneklidňující. A přesně toto schéma dokazovala i zvolená ukázka a přednes herečky, která jako jedna z mála knihu stručně uvedla (čas mezi jednotlivými čteními využívala k pokračování v četbě celé knihy) a zasadila do kontextu. Některé její pasáže o složitosti ženského života s humorem sobě vlastním dokonce trefně glosovala. Dočkala se velkého potlesku a my odcházeli s cílem zjistit, v jakém představení Babčáková momentálně hraje a nutkáním si Kvazikrystaly, které vydalo nakladatelství HOST v minulém roce, co nejdříve přečíst.

Herečka Lucie Polišenská zastupovala četla z knihy švédské autorky.

Herečka Lucie Polišenská předčítala z knihy švédské autorky.

Zklamání nepřišlo ani o pár metrů dál, kam návštěvníky navedla sama Babčáková, která přítomné upozornila, že „vedle nečte Roman Zach, jak je uvedeno v programu, nýbrž Lucie Polišenská, prej je to taky docela vtipný…“ Příspěvek k oblíbené severské literatuře přinesla Polišenská svým přednesem Nulté hodiny Lotty Lundbergové. Jakkoli byla zvolená ukázka o psychoušce humorná, anotace románu napovídá, že by i ostatní stránky nemusely plout na stejné vlně. Ačkoliv jsme měli v plánu podívat se i na interpretace dvou novinek HOSTu – Koncertu bez básníka a Ódinova dítěte, kde byli přítomni i autoři Klaus Modick a Siri Pettersenová, ani jedna ze zastávek nám nakonec nevyšla. Koncert bez básníka v podání Jaroslava Plesla nám ušel z důvodu malého prostoru Galerie Litery, do kterého jsme se neměli šanci dostat. Ódinovo dítě, jehož patronkou byla Jana Stryková, jsme si museli nechat ujít z nedostatku času.

V retrobusu přistaveném blízko Florence četl Petr Stach.

V retrobusu přistaveném blízko Florence četl Petr Stach.

Jako poslední nás čekala rarita letošního ročníku, místa v retrobusu Škoda 706 RTO nedaleko autobusového nádraží Florenc. Bylo v něm sice nedýchatelno, ale ostatně to korespondovalo s úryvkem z románu z Poslední cesty Chaima SoutinaPetr Stach, jenž jej četl, označil knihu za těžkou. Zároveň s nadšením, i když trochu ironicky, dodal: ,,Dnes se prodaly už čtyři kusy!“ Krásně tak ilustroval další ze smyslu celého happeningu – podporu prodeje knih. Desátý ročník Noci literatury se povedl. I když návštěvnost toho minulého v Dejvicích se nám zdála vyšší, i tak některá místa praskala ve švech. Jak jsme psali minule, stále trváme na tom, že ze solidarity k hercům by bylo vhodné vybrat víc než jednu ukázku. Každopádně se Karlín ukázal jako vhodně zvolená lokalita a jsme zvědaví, kudy povede trasa příští rok. Jeden tajný tip máme.


---
Celý článek naleznete zde.
Autor: Šárka Blahoňovská
Autor fotografií: Šárka Blahoňovská, Barbora Turková