Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

20.3.2015 - 25.4.2015

PERUTĚ

Výstava k 70. výročí konce 2. světové války a 75. výročí vzniku československých perutí RAF představuje unikátní fotografie významného českého fotografa Ladislava Sitenského.

Na černobílých snímcích z prostředí československých perutí Britského královského letectva během 2. světové války jsou zachyceni letci, mechanici i jejich okřídlené stroje často v protisvětle pro Sitenského tak typickém. Expozice provází diváky od nástupu pilotů po kapitulaci Francie na loď do Británie, po jednotlivých letištích i londýnském leteckém inspektorátu, dokumentuje oslavy konce války v Londýně i návrat přeživších do vlasti, která se jim za jejich hrdinské činy brzy krutě odmění.

---

LADISLAV SITENSKÝ  /  1919 - 2009

1919   |   Narozen 7. srpna v Praze na Královských Vinohradech
1925 – 1930
   |   Obecná škola Na Smetance
1930 – 1938   |   Reálné gymnázium ve Slovenské ulici
1933   |   Začíná fotografovat
1935   |   Začíná své fotografie publikovat v časopisech
1938   |   Nastupuje na architekturu na ČVUT a současně navštěvuje kurz architektury na Francouzském institutu Ernsta Denise, kde získává stipendium do Paříže k architektu Perretovi.
1939   |   1. - 14. března má svou první samostatnou výstavu v budově Nové techniky v Dejvicích, kde vystavuje na 300 fotografií. Ještě stíhá zachytit příjezd německé armády v sněhové plískanici 15. března do Prahy a po obsazení fakulty tajně zachránit své fotografie zadním vchodem. Začátkem prázdnin odjíždí na skautský tábor na Želivce, odkud se vrací 1. srpna a rád by odjel do Francie. Mezitím mu ale propadlo povolení k odjezdu a tak francouzský konzul zfalšoval na propustce datum. Sitenský byl zadržen gestapem, ale naštěstí opět zasáhl otec, který požádal francouzského konzula, aby to nějak zařídil.
15. srpna 1939 Ladislav Sitenský šťastně odjíždí do Paříže, kde rovnou přesedá na rychlík do Quiberonu za svou láskou. Setkání však nedopadne podle jeho představ a za 14 dní se sám vrací zpět do Paříže.
1. září 1939 nastupuje v atelieru profesora Perreta, kde dostává za úkol předělat fasádu Trocadera. Tentýž den byla vyhlášena válka.
21. září 1939 se přihlásil do čs. zahraniční armády u generála Šnejdárka ve Vernonu.
15. listopadu 1939 dostal povolávací rozkaz a ještě před odjezdem do jihofrancouzského Agde, kde byla československá jednotka, si stihl koupit za poslední peníze u vetešníka jednoduchý filmovací aparát 9,5 a starý sklopný foťáček na formát 3x4 cm.
20. listopadu 1939 prochází branou tábora v Agde a je zařazen k 1. pěšímu, později k 2. pěšímu pluku.
V prosinci získává povolení k fotografování.
1940   |   V lednu přidělen k velitelské rotě.
Počátkem června je přemístěn k letecké skupině. Po kapitulaci Francie v červenci  odplul na lodi Apapa, na níž v Gibraltaru přišel o svůj jediný fotoaparát. Bez fotoaparátu zůstal až do konce září, kdy mu půjčil svou retinu Mirko Čáp.
7. července přistál v Liverpoolu a odjel na základnu RAF v Duxfordu
5. září vzniká 312. stíhací peruť. Byl přijat do aktivních záloh britského Královského letectva (RAF VR), přidělen k pozemnímu personálu 312. čs. stíhací perutě, kde měl na starosti fotokulomety a vyhodnocování pořízených snímků z bojových a výzvědných akcí.
1941   |   K peruti přišel rozkaz pro 4 příslušníky k odletu na Bahamy do pilotní školy. Sitenský byl mezi nimi, ale jediný neodletěl – generál Janoušek si ho ponechal pro fotografickou službu.
Téhož roku připravil výstavu o našem letectvu v bitvě o Británii v Londýně u Harrodse, kterou osobně zahájil náš tehdejší exilový prezident Edvard Beneš.
1942   |   U 312. perutě natáčí šestnáctimilimetrový film Operations calling, jehož originál putoval později do Hollywoodu, kde jej využili pro lepší představu, jak to na anglických letištích vypadá. Jeho fotografická výzbroj byla obohacena o starou Leicu s jediným, dost špatným objektivem.
Od listopadu působil na Inspektorátu čs. letectva v Londýně, kde měl na starosti archiv.  Dalším úkolem byly návštěvy perutí. Nebyl však úředním fotografem, jak se často uvádí, protože neudělal fotografické zkoušky u komisaře ve Farnborough. Vzhledem k tomu, že byl autodidakt a fotografii nikdy nestudoval, neuměl odpovídat na technické otázky. Například tvrdil, že je možné fotografovat v protisvětle! Proto byl formálně zařazen jako technický tlumočník.
1945   |   Po setkání s režisérem Jiřím Weissem, který měl odjet začátkem roku filmovat k čs. obrněné brigádě k Dunkerqu, se mu nabídl, že mu bude dělat asistenta. Inspektorát ho na tři měsíce uvolnil.
4. února i se svým nespolehlivým Rolleiflexem odplouvá na frontu k Čs. obrněné brigádě u strategicky významného francouzského přístavu Dunkerque.
9. února vystupuje na pevninu v belgickém Ostende.
4. dubna v katedrále a na úřadě v Lille je oddán se slečnou Paulette Bosch, kterou pět let neviděl.
8. května utíká s horečkou z nemocnice, aby mohl nafotit Victory day v Londýně
15. srpna se vrátil do osvobozené vlasti na palubě osobního letadla krále Jiřího VI. v hodnosti nadporučíka, vyznamenán Čs. válečným křížem a dalšími čtrnácti československými, anglickými a francouzskými vyznamenáními.
Po více než šesti letech se shledává s rodiči, kteří šťastně přežili válku.
Na podzim se ještě vrací do Londýna, aby připravil fotografie pro výstavu o našem zahraničním letectvu v Praze. Na dlouhou dobu poslední...
Zůstává vojákem a nastupuje do fotooddělení generálního štábu.
1946   |   Koncem roku se rozhodl k demobilizaci.
Fotografuje na živnostenský list. Uveřejňuje snímky v leteckých časopisech, obnovuje spolupráci s časopisy, pro které pracoval před válkou i se zahraničními agenturami.
Stěžejními tématy jeho tvorby jsou krajina a Praha, celkový záběr je však mnohem širší.
1948   |   V únoru mu vychází první kniha Peruť 312, která však po komunistickém převratu končí ve stoupě. Zachová se jen pár výtisků.
Vstup do Svazu výtvarných umělců
Pracuje na volné noze, publikuje v čs. i zahraničních časopisech, svými fotografiemi ilustračně přispívá do mnoha knih s válečným obsahem, pragensií, knih o sportu, o horách a dalších, příležitostně vystavuje v Československu i v zahraničí.
1958   |   Zlatá medaile na Světové výstavě v Bruselu
1989   |  
Konečně může vystavovat a publikovat své válečné fotografie
1997   |   Povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v.
2000   |   22. září zesnula manželka Paulette
2007   |   Vyznamenán prezidentem ČR Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění
2009   |   14. listopadu v Praze umírá

Měl tři děti: dceru Patricii, syny Jiřího a Daniela

Během svého života vystřídal celkem 65 fotoaparátů (z toho 4 prototypy zkonstruované podle jeho představ) a 80 přídavných objektivů. Nafotografoval s nimi kolem půl milionu snímků. Uveřejnil téměř každý desátý snímek, který exponoval. Vydal 15 samostatných publikací a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny. Uspořádal 47 samostatných výstav a účastnil se desítek dalších u nás i v zahraničí.

 

 


Místo konání:

Rytířská 31
110 00 Praha 1
Česká republika

Datum:

Od: 20.3.2015
Do: 25.4.2015

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala