Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

23.5.2014 - 12.6.2014

ZDÁLO SE TI O HORÁCH?

Výstava kurátorky Aleny Drahokoupilové představuje práce českých a německých umělců zabývajících se tématem hor.

Obraz hor bývá spojován s nejrůznějšími mýty, pověstmi a bájnými postavami. Pro svou nehostinnost a obtížnou přístupnost byly hornaté oblasti osidlovány jako poslední a jejich obyvateli byli často dobrodruzi a podivínové, kteří svou nejasnou existencí vzniku legend jen napomáhali. Hory, na jedné straně obávané, vzbuzují současně po staletí obdiv a podněcují lidské sny a tužby. Kdo vyrostl na horách, bude celý život ve městě postrádat jejich jasný obrys na horizontu.

Kurátorka: Alena Drahokoupilová

Vystavující umělci: Alpine Desire, Vojtěch Fröhlich, Julia Gaisbacher, Václav Kopecký, Štefan Papčo, Anna Ročňová, Paul Stephani, Jan Vičar, Karen Weinert, Matthias Wermke, Sinta Werner

Výstava navazuje na projekt Hast du von Bergen geträumt? (Kunstfoyer im Kulturrathaus Dresden, 6.11.―6.12.2013) a Hast du von Bergen geträumt? II (tzb, galerie Českého centra Berlín, 23.1―6.3.2014)

--- 

Výstava Zdálo se ti o horách? III reflektuje několik různých uměleckých přístupů k tématice hor. Aktivní horolezci Vojtěch Fröhlich a Štefan Papčo zpracovávají osobní zkušenost extrémní situace a místa stejně jako testování a překračování vlastních limitů. Přístup Matthiase Wermke je podobně fyzický, pro rodilého berlíňana je ale od dětství místem k objevování hranic vlastních a posléze i společenských džungle velkoměsta. Alpine Desire se vyrovnávají s absencí hor a touhu po nich snahou o rozšiřování svého „klubu“. Julia Gaisbacher, Václav Kopecký, Paul Stephani a Sinta Werner konstruují vlastní fiktivní horské krajiny, zatím co Anna Ročňová, Jan Vičar a Karen Weinert zpracovávají obraz jednoho konkrétního místa.

Touha po horách je centrálním motivem prací volného uměleckého seskupení Alpine Desire. Mladí berlínští umělci ve svém manifestu píší: „Berlin is a damp, dark swamp. Maybe you can spot some wolves in the distance, but no peak as far as the eye can see. We like this place, which cares so much for horizontal relations. Yet the lack of verticality becomes unbearable. We have desire. Alpine Desire.“ Jejich projekt Mountain Amount je edice jednoho sta unikátních Hor z glazované keramiky, které během dvou performancí umělci rozdali návštěvníkům, společně s certifikátem zavazujícím nového majitele udělat z Hory centrum svého života. V Českém centru Praha prezentují Alpine Desire instalaci složenou ze dvou objektů a audio záznamu.

Jinak se absencí výšek ve městě a touhou po dobrodružství vyrovnává další z berlínských umělců Matthias Wermke (*1978, Berlin). Jeho přesně promyšlené a do posledního detailu připravené performance oslovují diváka lehkostí zdánlivé improvizace. Propojují současné výtvarné umění s extrémními fyzickými výkony, které vyžadují nejen velkou dávku odvahy a sebedůvěry, ale také zručnost a výbornou kondici. Matthias reaguje na výzvy urbánního prostředí a vstupuje do jeho infrastruktury - vždy bez povolení - šokujícími intervencemi. Svými pracemi testuje hranice města stejně tak jako své vlastní tělesné. V Praze představí video natočené v Marseille z roku 2012.

Podobně fyzicky extrémním způsobem pracuje Vojtěch Fröhlich (*1985, Praha). Na rozdíl od Matthiase Wermke, který zdolává fasády mrakodrapů, komíny a další fragmenty městské krajiny vždy v civilním oblečení bez jakéhokoli vybavení, které by upozorňovalo na náročnost akce, Vojtěchovy lezecké performance připomínají mnohem více sportovní výkon. V lezačkách, vybaven lany a karabinami, s pytlíkem magnezia u pasu prolézá, aniž by se dotkl podlahy, interiéry budov a to přímo před zraky diváků, jako např. ve Veletržním paláci, 2012 nebo na Akademie výtvarných umění, 2011.

Extrémními místa a situace spojené s horským prostředím jsou hlavním tématem práce Štefana Papča (*1983, Ružomberok). Fyzické prožívání a zkušenosti aktivního lezce zpracovává do podoby sochařských instalací a objektů. Podobně jako u Matthiase Wermke a Vojtěcha Fröhlicha jde o komunikaci i kontrast dvou odlišných prostředí – horského a urbánního. United Mountains z roku 2009 je fiktivní horská krajina, která spojuje vybrané části evropských pohoří v jeden nový celek. Upozorňuje na hodnotu a vnitřní potenciál vysokohorského prostředí.

Fiktivní krajiny, které jsou spíše obrazy vnitřního světa, než imitací světa reálného, konstruuje také Sinta Werner (*1977, Hattingen). V rámci média fotografie zkoumá limity našeho vnímání skutečnosti, šedou oblast mezi tím, co vidíme a co si představujeme. Ve svých in-situ projektech vytváří iluzorní prostory, často jen v detailech se lišící od prostorů reálných, ke kterým odkazují. Ve vystavené sérii černobílých fotokoláží Zwischen Lenggries & Schwarz z roku 2010 Sinta jemně manipuluje dvojrozměrnou fotografii v trojrozměrný reliéf.

Konstrukce/ dekonstrukce obrazu a hra s dvoj- versus trojrozměrným prostorem jsou motivy prací Václava Kopeckého (*1983, Praha). Z ploché fotografie se stává objekt či reliéf. Václav obraz v ploše rozkládá, umisťuje jej do prostoru, aby si ho vnímavý divák pod určitým zorným úhlem mohl znovu složit. Dalším umělcovým zájmem je zkoumání možností a hranic analogové fotografie. Forma, tedy médium, se stává zároveň obsahem. Tématem Václavových děl se stávají dílčí prvky procesu zhotovení analogové zvětšeniny – práce se světlocitlivým materiálem, osvitem i ustalovací chemií.

Paul Stephani (*1984, Marienberg) pracuje s klasickým médiem fotografie neklasickým způsobem: tištěné nebo ručně zvětšené fotografie slouží jako základ pro trojrozměrné realizace, malířský podklad nebo jako námět pro nové fotografie. Práce Homage to Eduard Spelterini vychází z Paulovy fascinace ručně kolorovanými fotografiemi Eduarda Spelterini, švýcarského průkopníka letu balónem a letecké fotografie. Spelterini začal fotografovat z balónu kolem roku 1893 a bez ohledu na technickou náročnost této činnosti před sto dvaceti lety pořídil ohromující záběry z přeletů Alp. Inspirován těmito snímky vytvořil Paul vlastní sérii barevných obrazů hor. Fotografie hromad špinavého sněhu přemaloval olejovými barvami spontánním, intuitivním způsobem, hrubým štětcem zanechávajícím reliéf na povrchu papíru. Ze sněhových hald vznikla sněhová pohoří. Výběr takto přepracovaných fotografií nascanoval a v počítači dále zpracoval, z dalších pořídil ve fotokomoře černobílé kontaktní snímky, které pak znovu koloroval. Paul Stephani konstruuje to, co málokdo viděl na vlastní oči. Fiktivní obrazy vytoužené nedotčené krajiny.

Jedním z hlavních motivů díla Julie Gaisbacher (*1983, Grambach) je téma soukromí. Jak žije člověk v soukromém prostoru a jak ve veřejném? Jaké stopy za sebou zanechává? Julia pracuje s náhodně nalezeným i cíleně sesbíraným materiálem ze svého bezprostředního okolí. Tento výchozí vizuální materiál inscenuje do nových situací, uvádí do nového kontextu. Formální realizace osciluje na hranici fotografie a pohyblivého obrazu. Triptych Francis am morgen  je další z Juliiních abstrakcí každodennosti. Snové krajiny vznikly z peřin v její vlastní ložnici, posun jednotlivých vrstev/ horských hřebenů opakovaným skokem do nich a z nich. Navrstvením několika transparentních fotografií přes sebe vzniká ve výsledné kompozici jemný neklid, pohyb. Název Francis am morgen odkazuje k osobnosti britského malíře Francise Bacona, který ve svých obrazech pracoval s deformací lidského těla, obličeje, masa. Zároveň je Francis ženské i mužské jméno, potrhuje tedy jistou intimní neurčitost práce.

Dílo Karen Weinert (*1976, Dresden) je ze všech vystavujících nejvíce klasicky fotografické. Práce, které se na první pohled tváří jako čistě dokumentární, vznikají ale na základě promyšlených konceptů. Vystavené fotografie jsou částí série Have you seen the mountains, která vznikla v roce 2006 v rámci stipendijního pobytu ve švýcarských Alpách. Oblast v okolí St. Moritz je jednou z nejvyhlášenějších lyžařských lokalit. Na fotografiích ale vidíme tuto krajinu tolik formovanou lidmi v pro ni netypickém ročním období – v létě. Že se nejedná o klasickou krajinářskou fotografii naznačuje také čtvercový formát a detailní záběr krajiny.

Tvorba Jana Vičara (*1967, Svitavy) je postavená na klasických grafických technikách, především linorytu a dřevořezu, které umělec oživuje experimentálními metodami. Janovi často mimořádně velkoformátové tiské jsou typické hustotou čar, vytvářejících bohatou strukturu, která vzniká mnohonásobným přetiskem malých matric nebo nanášením rastru válečkem přímo na papír. Motivy jsou často inspirovány konkrétními zážitky z umělcových cest. Původní narativní příběh ale nemusí být pro diváka nutně čitelný, mnohdy se stává abstraktním obrazem.

Objekty Anny Ročňové (*1989, Trutnov) ve své jednoduchosti zdůrazňují materialitu, na druhé straně se ale často jedná o nepevné struktury, které mají díky své dočasnosti performativní aspekt. Také na první pohled stabilní masiv nejvyšší české hory Sněžky je její zmenšená kopie z práškového cukru a mletého máku, jejíž existence je omezená dobou trvání výstavy. Instalace je doplněná o video zachycené kamerou připevněnou na lyži, která ujíždí samovolně zimní krajinou. 

 

Místo konání:

Rytířská 31
110 00 Praha 1
Česká republika

Datum:

Od: 23.5.2014
Do: 12.6.2014

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala